Co si myslím o Číně

"Do Číny se jezdí člověk nažrat," říkával můj učitel čínštiny David Uher.

Ano, kdo má rád dobré jídlo a rád jí, měl by jet do Číny. (A nezapomenout si s sebou toaletní papír a Smeltu.) Poprvé je to totiž hodně drsné - na posr*ní, dá se říci až nestravitelné, ale je to taková jízda, že to každý dobrodruh chce zažít znovu a znovu...). Nicméně, v Číně naleznete lahůdky všech vůní, chutí i kombinací, které jsou pro lidi v Evropě nepředstavitelné. Čína je velká a pestrá. Má úžasné množství druhů potravin i živočichů. A chutí! My známe jen slanou, sladkou a někteří dokonce kyselou - ale co taková sladko-kyselá, pálivo-slaná, hořká, neutrální? V Číně se dají ochutnat krabi, žáby, luxusní pečená (pekingská) kachna, kapusta v polévce, domácí metrové (lanzhouské) nudle, okurkové brambůrky, pečené batáty z ulice, ovoce v karamelu, pandí kynuté knedlíky baozi 【包子】, croasant s fazolemi a další "fantas-magorická" jídla, která ale opravdu Číňané často konzumují...

"Čína je země neomezených možností."

Říká se o Číně...

A já naprosto souhlasím, v Číně je možné cokoliv - koupit na internetu dítě, jít v 11 v noci do obchodu nakoupit, jet na nejvyšší horu světa, spatřit největší betonovou džungli uprostřed Pekingu na Tian 'an menu 【天安门】, užít si opici na hlavě, potkat berana ve městě na ulici, vidět liány, cítit ohromující sílu vody na největší přehradní nádrži světa, pochopit, co je to mandarinka, banán, rýže, pálivé jídlo, střevní chřipka nebo i to, co to znamená hodně lidí...

"V Číně je komunismus."

často konstatují lidé, kteří se mě ptají na Čínu...

Ano, souhlasím. Je tam striktní komunismus, který ale běžného cizince neomezuje na životě. Narozdíl od Severní Korey. Člověku nanejvýš hrozí vyhoštění, a nebo to, že už mu po druhé nedají vízum, což je pro mne jako pro Čecha měsíc zavřené pekařství. My, jako cizinci v Číně, jsme jen svědky, co to nesvoboda vlastně je. A je úžasné učit se od Číňanů přijímat, že něco nějak je a my to nemůžeme změnit...to se ostatně děje v životě každého, bez ohledu na to, ve které zemi žije.

Mít možnost zažít si v Číně komunismus na vlastní pěst beru jako obrovské plus, abychom si mohli sami za sebe uvědomit, jak mocná Čína je (pochopit realitu). Jak dobře se máme a neumíme to docenit, vážit si svobody slova, pohybu, vlastního výběru,... Ale díky Číně pak můžeme vidět taky to, jak česká demokracie kulhá. Jak si lidé nesmyslně stěžují, jak jsou sobečtí, jak nedrží při sobě ani v rámci rodiny/partnerství, ani v rámci vlastní mateřské země apod. Čínský komunismus je zkrátka skvělá lekce. Slouží k procitnutí toho, co se děje u nás a taky v sobě samých - jak stále vnitřně bojujeme, místo, abychom se snažili sjednotit. V tomto jsou pro mne Číňané neskutečně inspirativní. Pevní, vytrvalí, ohleduplní (přestože občas rádoby nevychovaní), pracovití, nekonfliktní...